email tisk

2008-03-19 17:12:35 | zobrazeno: 10715x
Žila, byla malá. Nebyla však úplně obyčejná. Její anomálie spočívala například v nezvykle praktické instrukční sadě, ve schopnosti pojmout až milion konstant ...

Žila, byla malá . Nebyla však úplně obyčejná. Její anomálie spočívala například v nezvykle praktické instrukční sadě, ve schopnosti pojmout až milion konstant a v mnoha jiných přednostech, o možnosti uložení funkčního předpisu ani nemluvě.

Není se však čemu divit, neboť maminkou naší malé Karkulačky byla samotná Motorola. A právě tato maminka jednoho dne pravila: "Milá Karkulačko, již jsi plně vyspěla. Tvůj vývoj je u konce a prošla jsi všemi výstupními testy. Nyní tedy můžeš směle opustit svůj domov a vyrazit do světa sama, bez doprovodu. I když používáš pouze omezenou RISCovou sadu instrukcí, zvládneš všechny situace stejnou mírou jako tví protivníci, ba dokonce s rychlejšími reakcemi. Proto se vůbec neobávám, že bys nesplnila poslání, jež na tebe kladu".

Maminka Motorola se na okamžik odmlčela, neboť musela dát přednost přerušení s vyšší prioritou, avšak za nepatrnou chvíli opět pokračovala:

"Jistě se stále pamatuješ na svého pradědečka Abaka, jenž v současném strojovém čase přebývá za velkým Mořem informací". Karkulačka souhlasně přikývla, Motorola si spokojeně protáhla interní sběrnici a pokračovala:

"Nedávno nám totiž dědeček poslal mail, že mu docházejí funkční předpisy a začíná se nudit. A proto tě pověřuji, abys mu doručila nejnovější předpisy, které jsem pro něj právě dokončila. Jsou ještě teplé a krásně voní, tak dej pozor, aby je čerstvý vzduch nezderivoval. A ne aby ses po cestě nechala ovlivňovat nějakým vnějším rušením!".

A tak si milá Karkulačka vzala několik záložních baterií na cestu, zkopírovala maminčin funkční předpis do šestnáctibitové paměti a vydala se na cestu.

Plavba Mořem informací nebyla nijak zajímavá, ba naopak. Nuda přímo donutila Karkulačku k její nejneoblíbenější činnosti, totiž ke kontrole parity. Maminka jí vždycky nabádala, aby tuto činnost prováděla dosti často kvůli ochraně dat. "Ale když ono je to tak zdlouhavé", bránila se vždy Karkulačka. Při plavbě však měla času nadbytek a tudíž si po několika opakováních kontroly na celý proces zvykla a stal se pro ni nedílnou součástí každého dne.

Nakonec Karkulačka šťastně přeplula celé Moře informací a ocitla se na pevném Desítkovém základě, jenž je potřeba pro běžný dekadický logaritmus. Díky svým detailním znalostem celého Desítkového základu si spočítala, kudy jim vede cesta k dědečkovi Abakovi. Pohyb po jednotlivých řádech pomocí dekadického logaritmu jí nečinil žádné potíže a tak se blížila velice rychle k cíli ...

Když tu jí zastoupil cestu podivný element. Karkulačka zůstala stát a směle se dotázala: "Kdo jsi a čemu vděčím za tvou přítomnost?". Element se s menším příčným zavlněním představil: "říkají mi Elektromagnetické rušení a náhodou jsem se tady vyskytl vlivem nedaleké bouře. A kdopak jsi ty a kam máš namířeno?", položil Karkulačce otázku onen element. Karkulačka chvíli váhala s odpovědí, neboť maminka ji upozorňovala, že rušení nebývají příliš užitečná, ale nakonec přece jen pravila: "Jsem Karkulačka z druhého břehu Moře informací a jdu za svým dědečkem Abakem. A mohu ti říkat zkráceně Emag?". Emag téměř okamžitě přikývl a když mu Karkulačka po krátké společenské konverzaci nabídla, že mohou jít společně, odvětil: "Nezlob se, ale já se pohybuji rychlostí světla a tvá rychlost pro mne není přiměřená. Raději se půjdu vyskytnout o něco dále". A s rozloučením se vydal na svou další pouť.

Jakmile se však ztratil z dohledu, zamnul si ruce a škodolibě se usmál. Věděl totiž, kde starý Abakus bydlí a vytušil, že mu vnučka určitě nese něco, co by jistě stálo za poškození. Vědom si své nepřemožitelnosti v rychlosti přesunu prostorem, přemístil se k Abakovu sídlu.

Mezitím Karkulačka, pokračujíc v cestě k dědečkovi, jen tak pro radost umocňovala a odmocňovala, když najednou zjistila nepatrnou odchylku řádu minus dvacet jedna. Ať pátrala, jak pátrala, nenašla při procházeni celého odmocňovacího procesu jedinou syntaktickou chybu a tak moudře usoudila, že se bude jednat pravděpodobně o poškozená data. A měla pravdu. Při rutinní kontrole prvních několika kilobyte paměti narazila na chybu parity. Odkud se tato chyba vzala, to nevěděla. Ovšem zpětným krokováním událostí dospěla k závěru, že tento stav jí mohl navodit jedině Emag.

"Ale vždyť se tvářil tak nevinně", povzdechla si Karkulačka. Usoudila, že si bude muset dát opravdu pozor, s kým se pustí do řeči. Pro jistotu překontrolovala záznam funkce pro dědečka, jenž se naštěstí ukázal být naprosto neporušen. Karkulačce se podařilo dorazit k dědečkovi včas a bez

dalších náhodných setkání s cizinci a po zaklepání na exponenciální dveře ve tvaru Pi se ozvalo: "Dále". Karkulačka vstoupila a když se rozhlédla, uviděla podivné stvoření zachumlané do matematických vzorců. "Že by se dědeček za tu dobu tolik změnil?", uvažovala v duchu a jelikož věděla dobře, že stáří dokáže velice změnit, odpověděla si kladně. Po několika důmyslných konverzačních otázkách typu: "Proč má? tak veliké uši?" se Karkulačka

dovtípila, že před ní neleží dědeček, nýbrž onen známý počestný Emag. I nezapomínajíc, co udělal s jejími daty, počala Karkulačka provádět několikanásobné zálohování důležitých dat. Šlo jí to velice rychle (s její RISCovou architekturou není divu) a Emag to ani nepostřehl. Proto se dal okamžitě do záškodnického rušení. Aby mohl výsledek svého vlivu dobře kontrolovat, zadával Karkulačce jednoduché dotazy čekaje, kdy udělá chybu. Avšak Karkulačka byla velice rychlá (zlatý RISC!), dokonce rychlejší než Emag. Než totiž

Škodolibec převlečený za dědečka stačil zrušit část jejích dat, stihla to Karkulačka rozpoznat a zavčas poškozená data nahradit ze záložních kopií. A Emag to zkoušel neustále znovu a znovu, až ho to úplně přestalo bavit a zmizel, protože když rušení nemůže nic zlého napáchat, je z toho celé špatné a musí si hledat objekt, jenž není tak odolný.

Karkulačka si oddechla a s úlevou dala mamince za pravdu, že rušení je skutečně jen na obtíž. Co ji to jen stálo energie, nepřetržitě porovnávat několik kopií všech dat a tu poškozenou vždy nahradit. Přepnula tedy napájení na novou nevyčerpanou baterii. Ještě že jich má tolik s sebou. Náhle si však uvědomila, že přišla vlastně za dědečkem. Ale kde je? Snad ho Emag nezrušil? Dědeček nebyl pravděpodobně tak odolný proti rušivým vlivům, jelikož pocházel z let dávno minulých. A milá Karkulačka se dala do usedavého pláče, až jí na displeji blikaly samé osmičky. Ale co to? Zvenčí je slyšet podivný hluk. že by se vracel Emag? Ale ne! Vždyť to je dědeček. "Dědečku!", zvolala Karkulačka. Samozřejmě, že Emag nemohl dědečka zrušit.

Karkulačka si až teď uvědomila svůj omyl způsobený emocionálním přepětím ve svých logických obvodech. Dědeček přece neobsahuje žádné elektronické prvky a tudíž není co rušit! "Tak už jsi tady?", pravil. "Byl jsem si nasbírat nějaké křivkové integrály. Je po dešti a zrovna vylézají".

Karkulačka předala dědečkovi funkční předpis, chvíli si s ním povykládala a poté se s uspokojením vypravila na zpáteční cestu.

Související obrázky